Než začne rozhovor

První obhlídka začíná bez zapnutých kamer. Je potřeba určit, kudy lidé přicházejí, kde mohou bezpečně odložit věci a jak se bude štáb pohybovat během záznamu. Kabelové trasy nemají křížit nástupní cestu ani prostor kolem židlí. Židle musí stát pevně, nesmí vrzat a jejich výška má umožnit přirozený oční kontakt.

Teprve potom se vyznačí osy pohledu. Host se při běžném rozhovoru dívá na moderátora, nikoli přímo do objektivu. Kamera proto stojí blízko této linie, aby profil nepůsobil příliš uzavřeně. Každý posun židle mění současně rám, dopad světla i vzdálenost mikrofonu; úpravy je proto vhodné dělat společně, ne po jednotlivých odděleních.

Hlavní portrétní záběr obvykle zachycuje hlavu a horní část trupu. Nad hlavou zůstává jen záměrná mezera; větší prostor se ponechává před tváří ve směru pohledu. Druhá kamera může nabídnout širší celek, společný dvojzáběr nebo bezpečnou alternativu pro střih. Obě kamery by měly respektovat stejnou osu, aby se směry pohledu při střihu nepřevrátily.

Před záznamem se zkouší nejen klidná poloha, ale i běžná gestikulace. Ruce, které v základním rámci nejsou vidět, se při důraznější odpovědi mohou náhle objevit na spodním okraji. Malá rezerva je vizuálně klidnější než pozdější nahodilé ořezávání.

Klíčové světlo se nastavuje podle skutečné polohy hosta. Jeho úhel a výška mají zachovat čitelné oči a přirozený tvar obličeje. Vyplnění stínů se přidává střídmě; plochý obraz sice působí technicky bezpečně, ale ztrácí prostor. Oddělení postavy od pozadí může podpořit jemné protisvětlo, pokud nevytváří ostrou konturu nebo odlesk na vlasech.

Pozadí se kontroluje přímo v záběru. Dekorace, svislé linie a světelné body nesmějí zdánlivě vyrůstat z hlavy. Obrazovky je vhodné nastavit dříve, než se vyváží barvy kamer; jejich jas a barevná teplota mohou výrazně změnit celkový dojem. Každý praktický zdroj v dekoraci má mít důvod a stabilní intenzitu.

Klopový mikrofon se upevňuje na stabilní část oděvu přibližně uprostřed hrudníku. Nesmí se dotýkat řetízku, šátku, vlasů ani volné látky. Kabel se vede s malou odlehčovací smyčkou, aby tah konektoru nepřenášel zvuk do kapsle. U výrazně šustivého materiálu je lepší hledat jiné místo nebo zvolit záložní způsob snímání.

Zkouška není jen věta „raz dva“. Host má několik desítek sekund mluvit běžnou hlasitostí a pak odpovědět důrazněji. Technik tak slyší rozdíl mezi klidnou řečí, smíchem i hlasitějším nástupem. Současně se kontroluje druhá stopa, ruch klimatizace, židle a případné rádiové rušení.